Smetanka lékařská - (Taraxacum officinale)

Popis

Vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých 5 - 40 cm vysoká, s přízemní růžicí kracovitých listů a zářivě žlutými květními úbory na dutých stvolech. Plody jsou bílé ochmýřené nažky. Rostlina je celá prostoupený mléčnicemi, které při utržení roní bílou hořkou šťávu. Roste hojně na loukách, mezích, pastvinách a v zahradách jako obtížný plevel. V lidovém názvosloví je známa jako pampeliška.

Co se sbírá

Kořen před rozkvětem rostliny (březen - duben), listy (květen - září), nať s kořenem (březen - duben).

Léčivé účinky

Kořen smetanky je prostoupen mléčnou lepivou tekutinou (latex); jejími hlavními složkami jsou hořčina teraxacín, dále inulin, cukry a bílkoviny. Droga je bez zápachu a má mírně nahořklou chuť. Její účinek se příznivě projevuje při zánětech močových cest a ledvinových kamenech, zvyšuje tvorbu a vylučování žluči, při žaludečních poruchách zlepšuje chuť k jídlu, působí na tvorbu žaludečních kyselin a příznivě ovlivňuje činnosti jater a ledvin. Kromě užití v léčitelství má smetanka důležité místo v jídelníčku, neboť se z mladých listů - zvlášť bohatých na vitamín C - připravuje zdravý jarní salát.

Jak se používá

• Čaj
  Jedna vrchovatá čajová lžička kořene se dá na noc do 1/4 listru studené vody, druhý den zahřejeme do varu a scedíme. Vypijeme po doušcích půl hodiny před a po snídani.
• Salát
  Z čerstvých, syrových kořenů a listů.
• Stonky
  Denně 5 až 10 (podle velikosti) syrových, umytých stvolů dobře rozžvýkat a spolknout. Užívá se 5 až 14 dnů - má velmi dobrý vliv na játra.
• Sirup (pampeliškový med)
  Do jednoho litru studené vody nasypeme dvě vrchovaté dvojhrstě květů a pomalu zahřejeme do varu. Necháme vzkypět, hrnec odstavíme a necháme stát přes noc. Druhý den šťávu scedíme přes síto, necháme odkapat a květy dobře rukou vymačkáme. Do šťávy přidáme jeden kilogram přírodního cukru, půlku citrónu nakrájeného na plátky (když je citrón chemicky ošetřen, použijeme ho bez kůry). Více citrónu se nedává, bylo by to kyselé. Hrnec postavíme na plotnu a slabě ohříváme tak, aby se tekutina odpařovala bez vaření. Sirup se nechá jednou či dvakrát vychladnout a tak zjistíme správnou hustotu. Nesmí být hodně hustý, protože by při delším skladování krystalizoval. Nesmí být ani příliš řídký, po krátkém čase by začal kvasit. Musí to být správný, hustě se táhnoucí sirup, který výborně chutná. Lidé s nemocnými ledvinami nesnášejí kyseliny, které obsahuje pravý med, proto je pro ně sirup z pampelišky přijatelnější.

Mohlo by vás zajímat